Dům Sokolů z Mor, Pivovarská čp. 43
Když se slavětínský farář František Štědrý, jeden z prvních členů Spolku musejního v Lounech, podrobně zabýval lounským místopisem, nalezl první zmínku o domě čp. 43 ve třetí městské soudní knize k roku 1402. Tehdy měšťanský dům patřil vdově Jana Vrabce. Mezi dalšími majiteli byli především krejčí, jen jednou se objevuje soukeník. V roce 1466 dům získal Jan Sokol od svého tchána Václava Suchýhočerta, krejčího. Jan a jeho potomci dům nákladně přebudovali.
Právě z konce 15. století pochází dispozice budovy i s východním dvorním křídlem. Vedle pozdně gotického arkýře je nejhodnotnější částí stavby klenutý obdélný sál. Má klenbu s žebry archaického hruškového profilu, která spadají na konzoly zdobené lidskými hlavami. Poloha hlavic těsně nad podlahou i to, že tato síň není podsklepena, napovídá, že původní úroveň prostoru se nacházela podstatně níže než dnes. Nelze proto vyloučit, že základní dispozice domu včetně klenby sálu je starší než pozdně gotická přestavba, přičemž klenutým prostorem mohl procházet původní průjezd do dvora. Teprve později byl prostor průjezdu proměněn v síň a do dvora se vcházelo pod arkýřem branou ve tvaru oslího hřbetu. Tehdy také vzniklo dvorní východní křídlo domu. Obdélný arkýř s erbem Sokolů z Mor a chrliči nesl na nárožních konzolách zdobených andělskými hlavami a pod baldachýny dvě sochy. Podle tradice zobrazovaly utrakvistické světce M. Jana Husa a Jeronýma Pražského.
V roce 1517 dům společně s celým městem vyhořel a musel být nákladně opraven. Právě z té doby pocházel krov (jedlové a smrkové dřevo pokácené v letech 1521–1524). Zdi budovy však nebyly výrazně poškozeny a bez větších změn přečkaly i kritickou dobu třicetileté války. Dokládá to vyobrazení domu z roku 1822, kde je zachycen i jeden z patrně dvou renesančních štítů nad uličním průčelím domu, které obsahovalo ještě pozdně gotická okna, jaké má arkýř. Teprve v letech 1832–1835 byl dům výrazně přestavěn, získal klasicistní vzhled a arkýř, který hrozil sesutím, byl podezděn. V roce 1890 se rekonstrukce domu ujal stavitel František Záheský. Obnovil arkýř podle staršího návrhu slavného architekta Josefa Mockera, který k němu přidal cimbuří a prejzovou stanovou střechu nahradil dlátkovou krytou břidlicí. Záheský také upravil fasádu a k budově v rohu dvoru přidal nové schodiště. V roce 1901 byl dvůr o metr prohlouben a na něm k uličce bylo vybudováno západní přízemní křídlo zamýšlené jako noclehárna či kuželkárna. K této přístavbě bylo také přidáno schodiště se vstupem do prostoru za kostelem.
Sokolové byli v druhém desetiletí 16. stol z města vyhnáni a poté dům vystřídal řadu majitelů. Např. v letech 1563–1577 jej měl městský písař Jan Zákostelský z Bílejova. Teprve roku 1660 dům koupil Jindřich Moric Meier a jeho potomkům (dcera Terezie byla manželkou Františka Haince, královského rychtáře 1722–1730) zůstal až do roku 1791. Od poloviny 19. století byl v domě hostinec zvaný Hopfenstock (= Chmelový štok čili tyč s obtočeným chmelem). Později byl přejmenován na dům Sokolů z Mor a zasedala zde řada lounských spolků. Roku 1937 hospodu koupil JUDr. Adolf Schwarzenberg (hlubocká větev rodu), aby zde čepovali své lounské pivo. Po deseti letech však na základě zákona „Lex Schwarzenberg“ byl majetek vyvlastněn. V roce 1954 se z nevyhovujících prostor synagogy do domu Sokolů z Mor přestěhovalo muzeum. V přízemí se brzy otevřela expozice, v patře byly kanceláře, knihovna i depozitáře. V letech 1983–1991 se budova rekonstruovala – byl zbourán přístavek se schodištěm na dvoře, dům získal plechovou střechu a z fasády byla odstraněna kvádrová bosáž. Kanceláře a depozitáře se přesunuly do jiných prostor, aby tak celý dům mohl sloužit výstavním účelům.
Sokolové byli v druhém desetiletí 16. stol z města vyhnáni a poté dům vystřídal řadu majitelů. Např. v letech 1563–1577 jej měl městský písař Jan Zákostelský z Bílejova. Teprve roku 1660 dům koupil Jindřich Moric Meier a jeho potomkům (dcera Terezie byla manželkou Františka Haince, královského rychtáře 1722–1730) zůstal až do roku 1791. Od poloviny 19. století byl v domě hostinec zvaný Hopfenstock (= Chmelový štok čili tyč s obtočeným chmelem). Později byl přejmenován na dům Sokolů z Mor a zasedala zde řada lounských spolků. Roku 1937 hospodu koupil JUDr. Adolf Schwarzenberg (hlubocká větev rodu), aby zde čepovali své lounské pivo. Po deseti letech však na základě zákona „Lex Schwarzenberg“ byl majetek vyvlastněn. V roce 1954 se z nevyhovujících prostor synagogy do domu Sokolů z Mor přestěhovalo muzeum. V přízemí se brzy otevřela expozice, v patře byly kanceláře, knihovna i depozitáře. V letech 1983–1991 se budova rekonstruovala – byl zbourán přístavek se schodištěm na dvoře, dům získal plechovou střechu a z fasády byla odstraněna kvádrová bosáž. Kanceláře a depozitáře se přesunuly do jiných prostor, aby tak celý dům mohl sloužit výstavním účelům.
Poslední rekonstrukce domu probíhala v letech 2019–2021. Aby střecha opět unesla váhu cihlové krytiny, byl pozdně gotický krov nahrazen novým. Stropy byly zpevněny, byla vyměněna okna, opraven arkýř a obnovena fasáda z roku 1890. Vybudoval se výtah – plošina do prvního patra, nové osvětlení a zabezpečovací systém. Kvůli komplikacím s kolaudací se budova veřejnosti otevřela až v červnu 2022.
Sokolové z Mor je jméno kdysi bohaté erbovní měšťanské rodiny z Loun. Asi v roce 1482 byl lounský purkmistr Jan Sokol, syn zámožného soukeníka Vaňka Sokola, povýšen do vladyckého stavu, získal přídomek „z Mor“ a do erbu hák s hrotem. Rodina totiž měla majetek v obci Mory u Podbořan. V Lounech měli Sokolové dva domy ve městě (druhý stál u radnice), sladovnu a několik dvorů na předměstí. Janův nejstarší syn Václav také provozoval soukenické řemeslo a i on se stal lounským purkmistrem. Roku 1517 získal Vršovice a později k nim od Jana z Hazmburka přikoupil Slavětín, kde jeho potomci hospodařili po celé 16. století.
Zatímco děd Vaněk Sokol dříve vyjednával jménem lounské obce s Jiříkem z Poděbrad a byl jím kvůli tomu i vězněn, počátkem 16. století se Sokolové (včetně purkmistra Václava) jako příslušníci šlechty dostali do vážných sporů s městem. To jim dokonce zabavilo majetek. Po letitých sporech zasáhl král a Louny musely vzniklé škody šlechtě finančně kompenzovat.
